Dotaz:Veta 1,2 u riemannovych integralu

krakonos

Dotaz:Veta 1,2 u riemannovych integralu

Příspěvek od krakonos »

Muzete plz nekdo okomentovat, jak z vety 1 tak, jak jsme si ji formulovali, plyne v dukazu vety 2(=>), ze lim(n->inf) s(f,Dn)=lim(n->inf) S(f,Dn)=A? Ja bych to chapal, pokud by platilo, ze v posloupnosti deleni Dn kazde deleni zjemnuje to predchazejici, pak zrejme posloupnost s(f,Dn) je rostouci a omezena, proto ta limita existuje a navic je rovna supremu pres n z s(f,Dn)( analogicky pro S(f,Dn)). Ale jak ukazu, ze ty limity vubec budou existovat pro obecnou posloupnost deleni pouze s predpokladem ||Dn||->0? Dik za odpoved, proste mi to nedochazi.
Uživatelský avatar
dr.Bik
Matfyz(ák|ačka) level II
Příspěvky: 73
Registrován: 9. 6. 2005 14:13
Typ studia: Informatika Bc.
Bydliště: Prágl
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od dr.Bik »

Pokud si doře pamatuju, tak tohle je v tý první implikaci, tzn. že když má riemannův integrál, potom platí, že \exists D : S(f, D)-s(f, D) < \varepsilon
Takže to není jen tak nějaká funkce. Potom máš ještě vztah horního/dolního součtu dělení a jeho zjemnění - horní dělení D_{n} bude s n-kem klesat (úplně přesně nerůst) a dolní naopak růst (neklesat). No a podle tý první věty to obojí půjde k nějakýmu A. Pokud si dobře pamatuju, tak tam snad ani ty limity moc strašit nemusej, stačí tam inf S(f, D) a sup inf s(f, D).
Sorry jestli jsem sem napsal nějaké mystifikace, případně, pokud jsem mluvil o nějaký úplně jiný větě :)
Jednou z hlavních příčin zániku Římského imperia bylo, že bez nuly nemohli Římané ohlásit úspěšné ukončení svých céčkových programů.
Odpovědět

Zpět na „2004“